KSČM Ústecký kraj

www.kscm-usteckykraj.cz

Prosperující kraj, spokojení občané Chceme, aby kraj sloužil občanům
Napište nám Úvodní stránka Vypnout styly

Aktuálně

28.8.2017

Vatra k SNP

V sobotu 26. srpna se na koupališti v Duchcově konala 24. Vatra k 73. výročí SNP. Význam SNP připomenul předseda MV KSČM Duchcov Petr Kňourek.

celý článek »


24.7.2017

Ing. Jaroslav Kohout

V podzimních volbách 2017 (20. - 21.10.2017) kandiduji v Ústeckém kraji, na kandidátce KSČM do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V krátkosti Vám představím sebe, své osobní priority i vize, které bych chtěl velmi rád v této veřejné funkci prosadit.

celý článek »


24.7.2017

Ing. Jaroslav Kohout

PLNĚNÍ SLIBŮ JE MOJÍ PRIORITOU S LIDMI PRO LIDI

celý článek »


24.7.2017

Volební anketní otázky

Ing. Jaroslav Kohout

celý článek »


24.7.2017

Ing. Josef Šenfeld

DŮSTOJNÝ ŽIVOT PRO VŠECHNY

celý článek »


starší příspěvky »

Lidé věřili, že se v Bruselu chytnou za nos

14.11.2016 19:29

Rozhovor Haló novin s Josefem Šenfeldem, místopředsedou sněmovního výboru pro evropské záležitosti (KSČM)

V těchto dnech se veřejnost dozvěděla o rozsudku vrchního soudu ve Velké Británii, že k jejímu odchodu z Evropské unie musí dát souhlas parlament. Znamená to, že tzv. brexit se vůbec nemusí uskutečnit?

 

 

 

To si nemyslím. Je pravdou, že referendum, které se konalo v červnu letošního roku, není právně závazné, mělo poradní charakter. Ačkoli v minulosti bylo pořádáno referendum, které zavazovalo parlament, při přípravě toho letošního k tomu nebylo takto přistoupeno. Vláda oznámila, že ji verdikt soudu zklamal a odvolá se. Je otázkou, zda nejvyšší soud rozhodne jinak. Ale lze si jen těžko představit lepší příklad opovrhování demokratickým řádem než nerespektování referenda, i když nebylo závazné. Myslím si, že parlament neodmítne aktivovat článek 50 Lisabonské smlouvy. A to nejen proto, aby si nevysloužil podobné titulky v novinách, jakými zejména bulvární tisk častoval soud. Asi ten nejmírnější zněl Soudci proti lidu. Členové parlamentu si proti rozhodnutí hlasující většiny netroufnou jít. I kdyby někteří z nich stokrát byli proti brexitu. Jak upozorňují i naše sdělovací prostředky, budou mít před očima volební preference svých stran. Ty labouristů, kteří vystupovali pro setrvání Velké Británie v EU, se propadly hodně hluboko. Proto i představitel této strany Jeremy Corbyn na vyhlášení soudního verdiktu reagoval tak, že je třeba diskusi o podmínkách vyjednávání přenést na parlamentní půdu. I když se tedy začalo spekulovat, že osud brexitu je nejistý, myslím, že debata se povede nikoli o tom, zda vystoupit či ne, ale právě o podmínkách vystoupení.

 

 

 

 

V této souvislosti se často hovoří o „tvrdém“ a „měkkém“ brexitu. Co to znamená?

 

 

 

Novinářská zkratka vyjadřuje, že pro vyjednávání s EU může parlament či po případném jiném verdiktu nejvyššího soudu vláda stanovit limity, které se mohou výrazně lišit. Premiérka Theresa Mayová vyhlásila, že by vláda chtěla zahájit rozhovory o odchodu z EU po aktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy do konce března roku 2017. Spíš bych proto váhal, zda tento termín bude platit, pokud se do věci vloží parlament. Mimochodem o uvedeném článku se často mluví, proto bych chtěl připomenout, co jeho první odstavec vůbec obsahuje: „Každý členský stát se v souladu se svými ústavními předpisy může rozhodnout z Unie vystoupit.“ Pro oznámení tohoto záměru Evropské radě není stanovena žádná časová lhůta. Když to ale členský stát učiní, pak už začne běžet dvouletá lhůta pro vyjednávání. Ta sice může být prodloužena, ale to by záviselo na rozhodnutí všech členů EU. Takže lze očekávat, že ze strany Spojeného království bude snaha tento časový rámec dodržet. Nezbývá než doufat, že tzv. evropské elity nebudou dělat obstrukce a hnát Velkou Británii do časové tísně, aby musela vyjednat i méně příznivé podmínky. Takový „trest“ pro občany této významné země by se mohl EU vymstít. Myslím, že už tak nepříznivě naladěným veřejným míněním v řadě členských států by to bylo vnímáno jako nemístný diktát. Pokud se spekuluje o dominovém efektu brexitu, mohl by nastat po takovém jednání. Nepředpokládám, že by vláda či parlament Velké Británie chtěly tzv. tvrdý brexit, čili úplné odstřihnutí od EU, spíše budou zvažovat možné alternativy.

 

 

 

 

Často se vzpomíná možnost Spojeného království vydat se tzv. norskou cestou. Co to znamená?

 

Norsko má přístup k jednotnému vnitřnímu trhu, povinnost implementovat velkou část unijní legislativy a zároveň výrazně finančně přispívá. Na nedávném semináři pořádaném ÚV KSČM na téma Alternativy na evropské křižovatce europoslanec Jaromír Kohlíček připomněl, že Spojené království ročně platí do unijní pokladny 7,1 miliardy liber. V případě této alternativy by se uvedená suma nijak výrazně nesnížila. Britští politici jistě budou zvažovat i to, jak by na další přebírání významné části legislativy EU reagovala veřejnost. Ať už u nás vyplašené prorežimní sdělovací prostředky po vyhlášení výsledku referenda tvrdily cokoli, hlavním motivem pro hlasování valné skupiny Britů pro odchod z EU bylo heslo, že si chtějí sami rozhodovat o své zemi. Arogantní sekýrování z Bruselu, čímž míním hlavně rozbujelý úřednický aparát, se jim už zajídalo. Proto předpokládám, že se Velká Británie vydá jinou cestou.

 

 

 

 

Jaké jsou další možné scénáře pro jednání o odchodu z EU?

 

 

 

Mohu uvést tzv. švýcarskou cestu. Velká Británie by se mohla stát členem Evropského sdružení volného obchodu a získat přístup k jednotnému vnitřnímu trhu formou bilaterálních smluv. Švýcarsko sice také přispívá do rozpočtu EU, ale méně než Norsko. Má přístup k jednotnému vnitřnímu trhu, ale ne ve všech oblastech. Pak existuje turecká cesta. Tato země je s EU v celní unii, což znamená žádné daně nebo cla na dovoz a vývoz průmyslového zboží, což se ale nevztahuje na zemědělské výrobky nebo služby. Turecko ale nemůže rozhodovat o daních a clech u zboží, které je dováženo ze zemí mimo Evropskou unii. Vztah Turecka a EU je ale založen nejen na ekonomické dohodě, ale i statutu kandidátské země. To je dost odlišná situace. Pak tu máme ještě kanadskou cestu založenou na dohodě CETA, kterou se na poslední chvíli přes původní nesouhlas Valonů podařilo nakonec protlačit. Je otázkou, jak dopadne její uplatňování. Pak je také možné jít cestou jednostranného volného obchodu po vzoru Singapuru nebo Hongkongu. Tady odborníci upozorňují na možná výrazná negativa. Mnozí se domnívají, že žádné daně nebo cla mohou mít právě negativní dopad na zemědělství a těžký průmysl Spojeného království.

 

 

 

 

Co by se stalo, kdyby Velká Británie odešla z EU bez dohody v ekonomické oblasti?

 

 

 

Šestým scénářem může opravdu být neuzavírat žádnou speciální dohodu. Pak by platila ujednání Světové obchodní organizace. Vzhledem k tomu, že možností je mnoho, otázku dopadu odchodu Velké Británie z EU na její hospodářství lze stěží seriózně zodpovědět. Chtěl bych upozornit, že Spojené království má specifické postavení jako bývalá koloniální velmoc a hodně spoléhá na spolupráci v Commonwelthu. Rovněž by zůstalo členem NATO a podle mého názoru by nadále úzce spolupracovalo s USA jako jejich věrný spojenec. Dohoda o podmínkách vystoupení by ale měla řešit i další otázky, a to například postavení občanů Spojeného království žijících v EU a občanů EU žijících ve Velké Británii, občanů Spojeného království pracujících v institucích EU, a jsou jich stovky, relokace agentur EU z Velké Británie, ukončení činnosti v Europolu či Frontexu, hraniční kontroly a mnohé další.

 

 

 

 

Když oznámili výsledek červnového referenda ve Velké Británii, tak mi v jediný den volalo tolik přátel a známých, posílali mi SMS a e-maily jako nikdy předtím. Bez ohledu na politický názor byli nadšení. Máte také takovou zkušenost?

 

 

 

Mám. Lidé věřili, že se v Bruselu konečně chytnou za nos. Že v případě vystoupení tak významné země z EU se bruselská byrokracie vzpamatuje a začne se chovat jinak, snad i změní některé základní dokumenty. Když dosud přehlížela signály, které k ní doléhaly z jiných zemí. Stačí si vzpomenout na volby do Evropského parlamentu v roce 2014. V České republice k nim přišlo pouhých 18,2% oprávněných voličů. Přitom v krajích, které se potýkají se sociálními problémy, zejména s vyšší nezaměstnaností, to bylo ještě méně. V Ústeckém kraji se voleb zúčastnilo 13,81% voličů, v Karlovarském 14,03% či v Moravskoslezském 15%. Občané se domnívali, že pokud zůstanou doma, tak vedení Evropské unie pochopí, že vstup ČR do EU už většina z nich nepokládá za výhru, že jsou zklamaní a s institucemi EU se neztotožňují. Nezabralo to. Tak jako nemůže zabrat třeba nízká účast ve druhém kole senátních voleb, protože výsledek je tak jako tak platný. Jen velká většina občanů pak nemá v těchto zastupitelských sborech své zastoupení a rozhoduje o něm zarážející menšina.

 

 

 

 

V čem vidíte příčinu, že ani po britském referendu se situace nezměnila?

 

Na již zmíněném semináři, kde jsem také vystupoval, mě velmi zaujal příspěvek odborníka na ústavní právo Jaroslava Kuby. Myslím, že některé z příčin jasně formuloval. Uvedl bych třeba to, že unijní instituce nejsou zodpovědné národním státům. Funkcionáři, například i eurokomisaři, jsou vybíráni testem loyality k evropským institucím, nikoli k zájmům občanů. Tím, že právo EU je nadřazeno národnímu, se občanům ztrácí pod nohama jejich stát. Stávají se pouhými podnájemníky ve svém domě. Znovu bych připomněl, jak silný byl tento pocit u Britů, kteří hlasovali pro odchod z EU. Myslím, že zajímavý postřeh, který vysvětluje i nízkou účast ve volbách do Evropského parlamentu v sociálně ohrožených regionech, měl také místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš. Stát by neměl být českým drábem, který bude jen hlídat poddané pro zahraniční kapitál a oligarchy. Vím, že řada lidí si nepřevedla pocit zklamání z členství v EU, která není tak sociální a solidární, jak doufali, do hlubších úvah. To ale neznamená, že by nevzrůstal pocit, že národní stát by měl být silnější a ne jen oddaně přebírat bruselskou legislativu a nechat se peskovat, že při nesplnění nějaké podmínky nám EK zastaví tok prostředků z evropských fondů.

 

 

 

 

Myslíte si, že při takovém rozčarování řady občanů je reálný odchod ČR z EU?

 

 

 

Nedávno jsem v televizi zahlédl anketu mezi Brity, kde jeden z nich o brexitu poznamenal: „Ještě že máme Kanál!“ Lamanšský průliv byl pro něho symbolem toho, že Spojené království může o sobě rozhodovat, aniž by ho přímo obklopovali sousedé z EU. V takovém geografickém postavení nejsme. To ale neznamená, že skloníme hlavy a budeme usilovat jen o drobné korekce. Třeba o to, aby v Bruselu přestali připravovat podivné směrnice o tvaru okurek, ostatně prý kvůli jejich zpracování, o zákazu názvu pomazánkové máslo a nejnověji o takovém zákazu legálně držených zbraní, které by ohrozilo naši tradiční myslivost. Jistě, takové zprávy z Bruselu naše občany rozčilují. Ale nejde o hlavní změny, které KSČM považuje za zásadní. Opět bych připomněl slova Jaroslava Kuby, tentokrát o Lisabonské smlouvě jako o základním dokumentu EU. Upozornil, že i pro odborníky je nesrozumitelná. Byl to záměr? Zřejmě ano, protože nejasný text je výhodný pro ty, kteří si ho chtějí vykládat po svém. Tak se může v EU prosazovat právo silnějšího. Nejen v souvislosti s migrační vlnou si naši občané uvědomili, jaké slovo má v EU Německo a jaké náš stát. KSČM by nemělo jít jen o nějaké kosmetické úpravy, ale o změnu základního dokumentu EU. Troufám si říct, že i ti občané ČR, kteří dosud představují tak zvanou mlčící většinu, očekávají, že brexit by měl být podnětem pro nový projekt integrace, nikoli pro službu nadnárodním monopolům a zájmům Německa či jiných razantních členských států. To by mělo také znamenat, že rozhodující pravomoce by měli mít volení zástupci, nikoli nikomu se nezodpovídající Evropská komise či dokonce jen vlivní úředníci. My, občané členských zemí, jsme Evropská unie, ne hrstka bohatých a mocných. Ignorování této skutečnosti v Bruselu může vést k dalším krizím a odstředivým tendencím.

 

 

Miroslava MOUČKOVÁ

 

 


© KSČM ÚSTECKÝ KRAJ - všechna práva vyhrazena
Code & HTML © Ing. Martin Žaloudek     Design & HTML © Roman Novotný